Dřevo jako stavební materiál se ve středoevropských podmínkách používalo od nepaměti, jak ostatně dokazují dřevostavby staré i několik set let. Průmyslová revoluce a 20. století však dřevo odsunula kamsi do pozadí. Tento tradiční materiál byl nahrazen novými, progresivními a „zaručeně lepšími technologiemi", než jaké dosud skýtalo dřevo. Dřevostavby se úplně přestaly stavět.
Nyní se postupně stavební firmy k tomuto materiálu vrací. Ukazuje se, že řada mýtů a pověr, které byly kolem dřevostavby uměle vytvořeny nejsou opodstatnělé. Lidé se znovu při budování svých domovů vrací k tradičním, osvědčeným, levným a hlavně přírodním materiálům.

Ohledně dřevostaveb panuje řada poměrně rozšířených mýtů. Mnoho lidí si myslí, že mají, v porovnání se zděnou stavbou, horší vlastnosti: tepelně-izolační, akustické, požární nebo prostě nedůvěřují životnosti bytelnosti těchto staveb. Následující článek má tyto zaběhlé "pověry" osvětlit. Každopádně platí, že jakákoli budova, aby byla uznána za obyvatelnou či stabilní a funkční, musí splňovat přísné stavební a bezpečnostní normy. Ty platí pro stavby zděné, ocelové a samozřejmě i dřevostavby.